Moje první vzpomínka na hudbu
Moje první vzpomínka na hudbu není spojená s konkrétní písničkou. Je spojená s domovem.
Můj táta byl DJ a moderátor. Začínal v Českém rozhlase Hradec Králové, později vysílal na Černé hoře a poslední roky svého života strávil v rádiu Metuje v Náchodě.
Hudba byla přirozenou součástí našeho života. Všude kolem byly gramofonové desky, magnetofony, mikrofony a aparatura. Jako malý kluk jsem sedával u starého gramofonu, který měli babička s dědou jako součást nábytku. Moc jsem si přál, aby fungoval, ale už byl rozbitý.
Pak přišly první pokusy s papírovým gramofonem z časopisu ABC. Desku bylo potřeba roztáčet rukou, ale mně to připadalo jako kouzlo.
První skutečný přístroj, na kterém jsem mohl poslouchat vlastní hudbu, byl maďarský magnetofon MK27.
Tehdy jsem ještě netušil, že hudba nebude jen mým koníčkem. Stane se součástí celého mého života.
Jak to všechno začalo
První diskotéku jsem moderoval v roce 1986. Bylo mi šestnáct let.
Nebylo to v žádném velkém klubu. Byl to kulturní dům ve Dvoře Králové nad Labem, kde se scházeli studenti dvou internátů.
V sále bylo asi dvě stě lidí.
Aparatura byla jednoduchá. Místní mixážní pult, dva kazetové magnetofony, jeden kotoučový magnetofon a dva kamarádi, kteří se mnou sdíleli stejné nadšení.
Dokonce jsme zjistili, že nefungují oba mikrofony.
Kamarád proto jen zapískal, usmál se a řekl:
„Promiňte, mikrofony nefungují. Zábava začíná.“
Spustili jsme první písničku.
Parket se okamžitě zaplnil.
Nepamatuji si přesně, jaká skladba zazněla jako první. Možná Modern Talking, možná Madonna nebo Bad Boys Blue. Vím ale naprosto přesně, co jsem tehdy cítil.
Nebyl to strach.
Nebyla to nervozita.
Byla to čistá radost z toho, že hudba právě začíná a my můžeme ovlivnit celý večer.
Asi po dvou měsících jsem začal pravidelně moderovat diskotéky v klubu SSM Trend v Trutnově.
Od roku 1986 až do roku 1990 jsem tam stál za mixážním pultem téměř každý týden.
Klub nebyl velký, ale býval plný.
V létě bývalo uvnitř horko, klimatizace neexistovala, světla jsme vyráběli z toho, co bylo zrovna po ruce, a zadní stěny bývaly po večeru mokré od potu.
Lidé korzovali mezi parketem a barem, smáli se, tancovali, seznamovali se a já měl obrovské štěstí být součástí všech těch večerů.
Tehdy jsem si ještě myslel, že nejdůležitější je správně vybírat písničky.
Trvalo mi asi dva roky, než jsem pochopil, že to nejdůležitější jsou lidé.
Hudba mě naučila dívat se na lidi
Zlom přišel nečekaně.
Jednou jsem přijel jako host moderovat diskotéku.
Organizátoři mě pozvali, ale jeden z místních studentů trval na tom, že bude hrát místo mě. Chtěl dokázat, že večer zvládne sám.
Nechal jsem ho.
Po několika minutách jsem cítil, že parket ztrácí energii. Hudba hrála, ale lidé na ni přestávali reagovat.
Řekl jsem, že půjdu domů.
Organizátoři mě zastavili, požádali ho, aby uvolnil místo, a já pokračoval tam, kde večer začal ztrácet dech.
Tehdy jsem si poprvé naplno uvědomil, že DJ nepouští jen písničky. Vede náladu celého sálu.
Samozřejmě jsem dělal i chyby.
Občas jsem vybral špatnou skladbu a parket se během chvíle vyprázdnil.
Naučil jsem se ale nepanikařit. Stačilo zachovat klid, správně zareagovat a lidé se během několika minut vraceli zpět.
Jednou jsem dokonce dostal ránu elektrickým proudem, když jsem během hraní zapnul poškozený světelný had bez krytu. Mikrofon mi okamžitě vyletěl z ruky, ale večer pokračoval dál.
A pak byly okamžiky, na které se nezapomíná.
Kluci za mnou chodili s prosbou, jestli bych nezahrál pomalou písničku, protože se jim líbila nějaká dívka.
Ve správný okamžik jsem ji pustil.
Zbytek už byl na nich.
Právě tehdy jsem pochopil, že hudba někdy spojuje lidi víc než slova.
Dnes už parket nečtu stejně jako před čtyřiceti lety.
Lidé netancují od první skladby.
Poznáte to jinak.
Někdo si začne podupávat nohou.
Jiný se pohupuje u baru.
Někdo se usměje na partnera.
A děti?
Ty jsou pořád stejné.
Ještě je nezajímá, co si o nich myslí ostatní.
Jakmile je hudba osloví, prostě začnou tancovat.
A právě proto nikdy nesleduji jen parket.
Sleduji celý sál.
Protože hudba není jen o tom, kdo právě tančí.
Hudba je o tom, jak se lidé cítí.
Proč za mixážním pultem stojím dodnes
Po tolika letech se mě lidé občas ptají, jestli mě to ještě baví.
Odpověď je jednoduchá.
Ano.
Před každou akcí se těším na to, jaká bude její atmosféra. Těším se, až poznám nové lidi a budu součástí jejich příběhu.
Ať je to ples, svatba, firemní večírek nebo narozeninová oslava, každý večer je jiný.
Když na konci skládám aparaturu, lidé za mnou často přijdou, podají mi ruku, poděkují a vyprávějí, jak si večer užili.
V těch chvílích nemám pocit, že se loučím s klienty.
Připadám si, jako bych se loučil s lidmi, které znám mnohem déle než jeden večer.
A kdyby dnes za mnou přišel šestnáctiletý kluk, který poprvé stojí za mixážním pultem, řekl bych mu jediné:
„Čeká tě nádherná cesta. Užij si každou její minutu.“
Časté otázky
Jak dlouho se věnujete práci DJ?
Hudba mě provází prakticky celý život. První gramofon jsem objevil už jako kluk doma u rodičů a právě tehdy začala moje fascinace světem hudby. První veřejné diskotéky jsem moderoval v roce 1986 a od té doby se DJingu věnuji nepřetržitě.
Za tu dobu se změnila technika i hudební trendy, ale jedna věc zůstala stejná – radost z toho, když se lidé díky hudbě baví a odcházejí domů s krásnými vzpomínkami.
Proč jste se stal právě DJ?
Nikdy jsem netoužil být jen člověkem, který pouští hudbu. Od začátku mě přitahovalo hlavně to, jak dokáže správná skladba změnit atmosféru celé místnosti. Když vidím, že se hosté usmívají, zpívají společně známé písně nebo se na parket vrátí i ti, kteří původně tančit nechtěli, vím, že moje práce má smysl.
Po tolika letech mě na této profesi stále nejvíc baví kontakt s lidmi. Každá svatba, oslava nebo firemní večer má svůj vlastní příběh a právě možnost být jeho součástí je důvod, proč mě tato práce nepřestává naplňovat.
Jakou hudbu hrajete nejraději?
Poslouchám široké spektrum hudby a stejně přistupuji i ke svým akcím. Nemám jeden styl, který bych prosazoval za každou cenu. Důležitější je pro mě atmosféra večera a lidé na parketu.
Na každé akci se snažím najít správnou rovnováhu mezi oblíbenými skladbami pořadatelů, známými hity a hudbou, která přirozeně vtáhne do zábavy všechny generace. Právě pestrost a cit pro správný okamžik považuji za jednu z nejdůležitějších součástí práce DJ.
Co vás na práci DJ nejvíce baví?
Největší radost mám z okamžiků, kdy vidím, že si lidé večer opravdu užívají. Každá akce má svou vlastní atmosféru a právě možnost být její součástí mě baví i po mnoha letech.
Hudba dokáže spojovat lidi bez ohledu na věk. Když se na parketu potkají různé generace, společně zpívají známé písně a odcházejí domů s úsměvem, je to pro mě nejlepší odměna. Právě kvůli těmto okamžikům mě práce DJ stále naplňuje.